Interpret:

Jan Nedvěd

Album:

Jakub

Když mlha kvečeru se zvedá a slunce dlouhý stíny 
naposledy kreslí, kreslí mezi mech, 
a vůně hořícího jehličí, to jak na ohýnku čaj si vaříš, 
do písniček provoní ti dech. 


Opřeni o stromy a na kamenech sedíme a zpíváme 
   o rose na kolejích a o kouzlu všech tuláckých rán, 
   kdy člověk nemusí nic, jenom prostě bejt a koukat, 
   jak je pěknej svět, a hlavně: není sám. 


Písnička pohladí ti otevřený rány, 
poslední dobou ňák je toho na nás moc, 
kdekdo sbírá jen jak v polích setbu vrány, 
a tady plameny ti dávaj' dobrou noc. 


A dlaně do potoka ponoříš, pohladíš uhlazenej kámen, 
   nevím, jak vám, mně tohle připomíná křest, 
   a ruku na čelo si položíš a kapky po tváři ti stékaj', 
   jak někdy pěkně umí život vonět, kvést. 


Písnička pohladí ti otevřený rány, 
poslední dobou ňák je toho na nás moc, 
kdekdo sbírá jen jak v polích setbu vrány, 
a tady plameny ti dávaj' dobrou noc. 


Když mlha kvečeru se zvedá a slunce dlouhý stíny 
naposledy kreslí, kreslí mezi mech ...