Interpret:

Jan Nedvěd

Album:

Jakub

Když jak užovka si přijde den, 
znáte to, nechce se vstát
a zipy spacáků jak vodu kmen rozevře, 
někdo začne hrát, 
taková přenádherná vůně dříví hořícího 
pošimrá ti nos, 
jak první kroky v trávě studěj', 
to jak vyšláp' sis do rána bos. 


A první písnička a první čerstvej smích, 
   první paprsky a stín 
   táhnou se z korun stromů v jasnejch přímkách 
   a přes ně k nebi letí dým, 
   a člověk pochopí, proč rána tichý jsou, 
   to z úcty k světu snad, 
   ty rozhlížíš se, málem by sis sednul, 
   jak to tu máš rád. 


Když po kopcích se probouzí svět,
ty balíš, když jsi něco sněd', 
u trati trháš první kytku, dáváš holce, však ona ví, 
a první vlaky, prvních tunelů chlad 
a první výhybka, tajně zkoušíš si hrát, 
a první zakopnutí o ten pražec navíc, jak ses' zapovídal, 
a první hlasy ptáků v komínech skal, 
lavičky na nádražích, kde pohledy jsi psal, 
závratě z viaduktů, kde mě to vždycky láká zkusit se vznést, 
a první zátočiny stříbrnejch řek, 
po stráních stáda, tichej mlčící vlek, 
a telegrafní dráty, co se před tunelem sehnou trochu níž, 
setkání s kamarády ze vzdálenejch měst, 
navzájem píšete si adresy cest, 
tu a tam káně krouží, hledá v poli myš, no, má asi hlad, 
a čapí hnízda a měď kostelních střech, 
zákryty vinic, nápisy na starejch zdech, 
hřbitovní rozvrzaný vrátka a pan farář spěchá přes náves dál, 
tududu ...