Interpret:

Jan Nedvěd

Album:

Ta noc,kdy mi vyšlo slunce

1. Někdy plakat bych chtěl jako páv
   jak měsíc nad řekou a v řece splav
   a jindy radost mám, že vůbec jsem a že jsem zdráv.
   Jeden rok po válce právě byl,
   když jsem se mamince doma narodil,
   a tak pamatuju všechno, co tu bylo a co mělo smysl. 


R: Všichni u studánky celý život
    budem žízniví a tišší stát
    a budem v Boha věřit,
    že snad jednou, že se něco stane. 
   A budem Shakespearům a Havlům věřit
   a měřit všechno jenom podle nich
   a budem doufat, že ta víra v něco, že měla smysl. 


2. Někdy smát bych se chtěl jako dav,
   co vítá po náměstích každý režim,
   a co je mu jedno, co se stane zítra a co má smysl.
   Někdy chtěl bych mluvit chvilku s Gándím
   a jindy s Jidášem a jeho svědomím
   a někdy s Bohem, aby mi řekl, kde je smysl. 


R: Všichni u studánky celý život
    budem žízniví a tišší stát
    a budem v Boha věřit,
    že snad jednou, že se něco stane. 
   A budem Shakespearům a Havlům věřit
   a měřit všechno jenom podle nich
   a budem doufat, že ta víra v něco, že měla smysl. 


R: Všichni u studánky celý život
    budem žízniví a tišší stát
    a budem v Boha věřit,
    že snad jednou, že se něco stane. 
   A budem Shakespearům a Havlům věřit
   a měřit všechno jenom podle nich
   a budem doufat, že ta víra v něco, že měla smysl. 
   + |:že měla smysl:|