Interpret:

Jan Nedvěd

Album:

Ta noc,kdy mi vyšlo slunce

1. Až jednou poznám, že dny mé, jak kaluže podzim,
   že mé roky už počítá čas,
   a že kytara v koutě už jen jako stín
   nějak ztrácí a odmítá hlas,
   až jednou poznám, že nic není rychlé a náhlé
   a rozum nad vším se staví a bdí,
   chtěl bych se vyrovnat s myšlenkou jakési bolesti,
   o níž srdce mé mluví a ví.


R: Všechny ty vrásky a nervy a pláč
    a zoufání spravedlivé,
    to vy jste to na mně, vy zavinili,
    je teď na kraji, je srdce mé. 


2. To vy jste mě brali a smáli se mně
   a seli semínka s nedůvěrou,
   a já jsem se snažil žít v průměru dne
   a řekl: všechno mi neseberou.
   A vy jste mě brali i to, co jsem mohl,
   a mně je hanba, že jsem se dal,
   a tak bych chtěl, abych na nebi s vámi
   z očí do očí jednou stál.


R: Všechny ty vrásky a nervy a pláč
    a zoufání spravedlivé,
    to vy jste to na mně, vy zavinili,
    je teď na kraji, je srdce mé.


3. Až jednou poznám, že dny mé, jak kaluže podzim,
   že mé roky už počítá čas,
   a že kytara v koutě už jen jako stín
   nějak ztrácí a odmítá hlas,
   až jednou poznám, že nic není rychlé a náhlé
   a rozum nad vším se staví a bdí,
   chtěl bych se vyrovnat s myšlenkou jakési bolesti,
   o níž srdce mé mluví a ví.


R: Všechny ty vrásky a nervy a pláč
    a zoufání spravedlivé,
    to vy jste to na mně, vy zavinili,
    je teď na kraji, je srdce mé.